Příteli, měl jsem zvláštní sen. Byl v něm Malý, ale Velký muž, který nám ukázal cestu k zapomenutému lovišti na Staré řece…

Ano, někteří staří šamani vyprávěli legendy o Svatojánském náčelníkovi, který v mládí lovil kdesi u břehu Staré řeky, ale později se sem již nevrátil. O svých cestách mimo rezervaci v té době mluvil také s některými stopaři ze Stověžaté osady, kterým se sem posléze podařilo také proniknout, a o svých zážitcích si zaznamenali několik zápisků do osobních deníků vázaných v kůži.


Svatojánský náčelník


deník


deník



Jiná legenda praví, že indiáni v zimě objevili jelena, kterého na kmeni stromu přinesla rozbouřená řeka. Doplavali pro něj, vytáhli ho na břeh a obětovali ho bohu ohně, který ze země vyzvedl černou skálu.


lávové proudy, historické vyobrazení

Ono loviště by zůstalo téměř zapomenuté, nebýt místního mladého lovce a jeho otce, který jednoho dne skutečně oslovil radu starších a zeptal se, co bude se starým, téměř zapomenutým lovištěm. S počáteční nedůvěrou, ale nadějí, vydali jsme se tedy ještě v době padajícího listí s několika udatnými lovci a moudřejšími starci po stopách legendárního náčelníka a starých stopařů.


zrádná a ošemetná stezka

Výsledek byl nejistý, protože jsme nevěděli, jak zareagují sousední kmeny, živící se lovem ryb nebo obývající nedaleké dřevěné chýše, ale chovali jsme se tiše, okolí loviště jsme vždy zanechali uklizené a byli jsme přijati poměrně dobře.


poklad na jezeře

Objevili jsme krásné místo na straně odpoledního slunce, se starými stezkami i množstvím místa pro dobrodružství nová. Zapálili jsme malé ale hřejivé ohně, slézali skálu, spali pod hvězdami poblíž koní a ulovili jsme také několik cenných skalpů. Poslouchali jsme ržání ohnivých ořů a tlukot zvonů, sledovali jsme velké množství všemožného ptactva na Staré řece plné ryb.


lítá šelma

Líbilo se nám tu tolik, že jsme se počali seznamovat s obyvateli nedaleké Republiky, kde jsme také několikrát okusili ohnivou vodu. Poté jsme svolali nejstarší náčelníky z několika dalších spřátelených kmenů, se kterými jsme se často hřáli u posvátného ohně pod Černou skálou, vzpomínali na staré časy a radili jsme se s nimi kudy dál.


rituál lovců od Staré řeky

Z počátku nám dělalo starost, že železná stezka ohnivého oře, která vede poblíž, sem přivede mnoho lidí z civilizace.
Bílí mužové už zde kdysi byli, je tomu asi stovka jar. Lámali spodní okraje skal, ale odnesla je voda a odvál vítr. Kolem po nich zůsatla jen spousta starých věcí, které z části přikryla zem a zbytek jsme odnosili v mnoha pytlích na příhodnější místo.


co se tu kdysi odehrávalo?


Nyní je zde zatím dost místa pro všechny, kteří se nebojí, že by na ně Manitou - Velký bůh skal, seslal hromady padajících kamenů. I když se může na první pohled zdát, že je zde dnes již bezpečno, bůh hor se může kdykoliv rozhněvat.


místní mladý skalpinista


Lovit je tu možné i pod vlivem šamanského prášku, ale chladné válečné sekery nechte raději zakopané. My jsme k lovu nejraději používali různá lasa, podle odvahy i zkušeností čtyřicetimetrová, padesátimetrová i šedesátimetrová. Zem je zde rovná, kamení má čedičové zabarvení a je místy zdobené kovovými kroužky, ale můžeš se také vydat stezkami odvahy. Několik skalpů zde čeká i pro velké válečníky. Můžeš sem přijet dostavníkem s mnoha koňmi nebo třeba i kánoí.


Seznam zdejších skalpů a mapa cesty k pokladu
* hodnota trofejí se může lišit s ročním obdobím a podobně


Dobrý lov bratře!

Obrázky ukradených duší

Jiná indiánská legenda: Přijde malý indián k náčelníkovi a ptá se: "Náčelníku, podle čeho se dávají indiánská jména?"
"To máš tak synu. Jména se dávají podle toho, co se právě děje, když se indián narodí. Když třeba sněží, tak se jmenuje Padající Sníh, když letí právě okolo orel, tak se jmenuje Letící Orel a podobně. A, proč se vlastně ptáš, 'Šukající Pse'?"


nepátrej proč, ztratilo by se kouzlo