„Ahoj Lucassi,” pozdraví Achilles veselým úsměvem Luccase.
„Kdes byl o Velikonocích? Prej hotové saturnálie se konaly v lesích v Horní Suché. Bakhantky to slušně rozjely.”

„Nits,” šeptne si pro sebe Luccas.
„O Velikonocích jsem byl v horách, které patří bohům.
Ve Vysokých Tatrách.
A ty saturnálie v Horní Suché se konaj v létě.
Kolikrát ti to mám Achille opakovat? Sice to nemám zapsané v deníku, ale byl jsem tam,” povídá ledabyle Luccas.
Achilles: „A jak bylo v těch Tatrách?“
„Perfektně, jen tak pro radost jsme vylezli s kámošem na tři vrcholy během tří dnů a rozhlédli se po krajině.“



„Na jaké vrcholy?”
„Na Tupou, Rysy a na Sněhuliačka.
No a poté, co jsem se vrátil z Tater, jsem se jen tak volně toulal krajinou.



A vzpomínal na staré časy. Toulal jsem se A na chvíli jsem se zastavil.






Hledal jsem vlaštovky.



Tak jako před léty, když mi bylo 17 let. I Horní Suchá se mění, ale domů jsem po návštěvě těch slavností trefil.”



„A co sloni přijeli do Havířova?”
„Jo, přijeli, málem zašlápli Plackoše,” povídá Luccas s úsměvem.
Achilles: „Mám ti říci nějaký svůj sen o opičusech?”




Lucass: „Své sny o opičusech mi prosím nevyprávěj. Co ten tvůj kočkoň? Neutekl ti?”
„Ne.“ Luccase při tom smutně zamrazí.

Oba dva se rozesmějí.




„Dobrá zanechme žertu,“ praví Luccas.
„Slyšel jsi, co se stalo Martinu Stocclasáásovi?
„Jo.
Bojuje o svůj život v nemocnici.”
„O svoji nohu, bojuje.“
Achilles: „Jak dlouho byl ve stěně?“
„Sedm. Sedm hodin. Než ho ti dva záchranáři sundali.“
„To chodí na záchranku jen ve dvou?“
„Ostatní lidé, co byli s ním ve stěně. Mu nedokázali pomoct.“
„Kolik jich bylo?“
„Asi dva. A minimálně dva další v údolí.“
„Pičusové. Nemají v Tatrách co dělat, když neumí jít na záchranku.“
„Pro příště Bych jim doporučil, ať si to rozmyslí.“
„Proč si myslíš, že Stocclásovi nedokázali pomoct?“
„Báli se.“
„Už se mě na nic neptej. Rmoutí mě to.“
„Co ty a Jolliana?“
„Rozcházíme se. Máme nějaké neshody.“
„Zkus to urovnat, je to dobrá baba. Lepší nenajdeš. Ať si ještě jednou prosím tě spočítá děti.“
„A co Adamiccus Ondriccus?“
„Tentokrát druhý.“

  Luccas: Chápej jako komentář k dění v Tatrách a okolí k 23.9.2016

Dotkni se protěže,
Navštiv komnatu,
Hledej cestu vepsanou v brokátu,
Když vidíš kapky padajíc z hora
Tam stojí Batízák
Na Slovensku, nejstrašnější hora
Vlevo stěna vampýrů, uprostřed samé plotny.
Uhni mi z cesty, byl bys tak ochotný?

Nits je lezec bez ambicí neschopný spolupráce, který se nechová k tobě vstřícně.

(Lezci na obrázcích nemají s nehodou v Tatrách nic společného. Foto je jen ilustrativní.)

Věnováno Alpenverein skupině EDELWEIS



Lukáš Kobierský – individuál ČHS Alpenverein member