Víkendové okno mezi bouřkami nám dalo možnost vydat se dosáhnout nejvyššího vrcholu kantonu Sankt Gallen, Ringelspitz 3.247 m.

Cestu na chatu Ringelspitzhütte si ulehčíme jízdou přes Vättis až do sedla Kunkelspass. Po jízdě uzoučkou silničkou a lesní cestou nás vítají zvědavé jalovičky a nádherné panorama slibující nevšední zážitek.

Po lehkém občerstvení nastoupáme relativně příjemných 700 výškových metrů na malou, ale útulnou chatu se skvělou dvojicí, která se o nás dva dny úžasně starala.

Ráno vstáváme ve čtyři, dobře posnídáme, vyfotíme počínající úsvit a následné svítání a třeštíme oči na neuvěřitelně vzdálený vrchol Ringelspitz. To údolí je přenádherné, ale zároveň předlouhé. Vyrážíme s dalšími družstvy lehce před pátou a rozvážně stoupáme za občasné kontroly trasy pomocí GPS. Zbytky Taminského ledovce nevyžadují mačky a cepín, takže tato nepotřebná kila spolu s lehoučkými hůlkami zanecháváme pod nástupním hřebínkem.

Po více než třech hodinách stoupání zde lehce posvačíme, navlékáme na sebe cajky a chystáme se na hřebínek, který vypadá nevinně, ale je ostrý, exponovaný a lámavý. Následují dvě trojkové délky s pár nepříjemnými kroky v kolmém, kdy by člověk ocenil místo pohorek lezačky. Po následujícím nepříjemně suťovitém kuloáru následuje trojkový úsek hezkého lezení a přechod pod vrcholovou pyramidu, která svojí mohutností při pohledu zblízka mírně vyráží dech. Obtížně působící hrana se však obchází stěnou pod vrcholový výšvih, kde si můžeme vybrat mezi pětkovou a trojkovou variantou cca desetimetrové přísně kolmé stěnky a hrany s hezkými logickými kroky v poměrně dobrém materiálu.

Vrchol! Pár fotek, pokecáme s další dvojkou, která dosáhla vrcholu společně s námi a sestupujeme s nimi až k nástupnímu hřebínku, střídajíc se v přípravě slanění, což zrychluje sestup.

Pod hřebínkem dáme „voraz“ a svačinu. Následuje – jako vždy – zdlouhavý a již nezábavný sestup do údolí. Ten nám ale zpestřuje nádherné panorama s Piz Berninou a dalšími vrcholy, matně se rýsujícími v dálce mezi letními, bouřku slibujícími mraky. Údolí samo je nádherné, malebné a právě kvetoucí.

Báječný, lehce euforický pocit na chalupě vylepšujeme jedním pivem a vydáme se zpět do Kunkelspassu. Máme další vrchol.